Ne. Nikdo, kdo by mohl být nazván typickým studentem, neexistuje. Každý člověk má různou kombinaci silných a slabých stránek, každý má své potřeby a příběh.
Na této stránce Vám ukážu některé specifické příklady z lekorské minulosti. Všechny uvedené případy mají pravdivé jádro - jen okrajové okolnosti byly pozměněny. Takže pokud se v nich někdo pozná, ... je to podobnost čistě náhodná.
Přišel ke mně zájemce, že se dlouho učí angličtinu (sám doma). Často brouzdá po internetu a přečte a pochopí téměř vše. Chybí mu ale konverzace, což chce vzhledem k zahraničním dovoleným změnit. Když v současnosti s někým mluví, tak si vzájemně nerozumí.
Styl jeho konverzace a důvod problémů byl zřejmý hned po několika prvních větách. Daný zájemce se nenaučil výslovnost jednotlivých slovíček! Jeho výslovnost bylo fonetické vyjádření psaného textu. Bylo až zvláštní, jak rychle dokázal tímto způsobem mluvit.
Pracovali jsme tedy na doplnění znalostí v oblasti výslovnosti, což bylo hodně těžké. Jelikož se sám naučil něco jiného, bylo třeba se naučit výslovnost každého slovíčka znovu. Občas (někdy častěji než občas) zájemce přesvědčoval mne o tom, že jeho výslovnost je dobrá a špatně mluvím já . Po několikaměsíční intenzivní práci zájemce odjel na zahraniční dovolenou. Po návratu pouze poslal SMS, že se tam za pomoci papíru a tužky (tedy svého psaného projevu) bez problému domluvil a proto ukončil výuku...
Jiný zájemce přišel s tím, že navštěvoval hodně skupinových kurzů různých úrovní, kde se pracovalo podle různých učebnic. Chybí mu konverzace.
Při zkoušce jeho schopnosti mluvit jsme během 40 minut probrali celou knihu angličtiny dokonce s gramatikou vyšší pokročilý. Vše bylo (až na nějaké drobnosti) perfektní. Jeho překlad byl rychlý a gramaticky správný. Jen mu chyběla slovní zásoba.
Problém nastal, kdykoliv jsem chtěl zkusit konverzaci. Zájemce vůbec nerozuměl mluvenému slovu. Jako pilný žák (a to skutečně byl) se naučil vše, co ve skupinových kurzech dělali. Tam ovšem nebyl čas nebo zájem o konverzaci či poslech, takže se nenaučil naslouchat. A přesto, že gramatiku - tvorbu vět - znal perfektně, žádnou větu neslyšel. Anglický zvuk mu připadal známý, ale nedokázal to pochopit.
Pracovali jsme opět od začátku s tím, že jsme se soustředili na konverzaci. V lekcích jsme mluvili pouze anglicky. Začínali jsme jednoduchými holými větami. V průběhu několika týdnů intenzivní výuky byl zájemce schopen správně reagovat ... takže jsme již pokračovali konverzací na různá aktuální témata a rozšiřovali jsme slovní zásobu.
Lekce v minulosti skončily z důvodu jeho přestěhování do jiného města, což nám bylo oběma líto. V průběhu doby jsme se totiž skamarádili. Nyní by byl tento problém vyřešen při použití on-line lekcí.
Jednou přišel starší zájemce s tím, že za dva měsíce odlétá na zahraniční pobytovou dovolenou do exotické země, kde bude k dispozici český delegát. Letí tam ovšem individuálně a čeká ho přesedání v Dubaji. Měl obavy, aby rozuměl letištnímu rozhlasu a zaměstnancům a našel včas správné pokračující letadlo. Na přestup nebylo moc času, ale rád by si na letišti i koupil nějaké občerstvení. Angličtinu kdysi dělal ...
Zjistili jsme, že angličtinu možná dělal, ale že to muselo být hodně dávno... Začínali jsme tedy zcela znovu intenzivními lekcemi. Byli jsme pod časovým tlakem. Celou výuku jsme zaměřili od začátku atypicky na požadovaný cíl - domluvit se na letišti při přestupu. Vzhledem k časovému presu (let nebylo možné realizovat později) jsme šli cestou vědomých chyb při gramatice - ale takových chyb, které by každý anglicky mluvící člověk byl schopen správně pochopit. Slovní zásobu jsme nakonec rozšířili i na oblasti dopravy obecně, stravování mimo hotel, vysvětlení cesty podle mapy náhodným kolemjdoucím, o různé typické situace každodenního života a v hotelu.
Zájemce odletěl na dovolenou. Po návratu za několik týdnů se opět objevil na další plánované lekci Po dobu jeho nepřítomnosti byly jeho termíny lekcí jakožto dočasně volné lekce k dispozici jiným zájemcům. Jeho první věta ještě ve dveřích byla: "Jsem tady, neztratil jsem se a nejsem hladový." Na tuto větu nikdy nezapomenu. Oba jsme dokázali pod časovým tlakem skoro nemožné... Stále jsme v kontaktu a pracujeme na angličtině pro změnu pracovního zařazení. Na plánovaném novém místě bude nutná velice častá konverzace v angličtině.
Nejednou mne kontaktovali žáci středních škol (nebo jejich rodiče) s tím, že jejich dítě bude mít brzo (brzo je hodně relativní pojem) maturitu.
V době prvního kontaktu žák ve škole moc neprospíval. Na vysvědčeních měl známky 4 - 5. Ve znalostech značné mezery a někdy žáci ani nechápali, co se po nich ve škole chce.
Na každou lekci si žáci nosili i své školní potřeby (knihy, sešity, ...) a pokud měli něco do školy, udělali jsme to přednostně. Ne, že bych jejich úkoly dělal za ně. Daný případ jsem jim vysvětlil po všech stránkách a potom si úkol více-méně sami udělali. Celou problematiku jsem s nimi procvičil tak, že následně neměli ve škole problém s podobnými případy i když byly položeny trochu jinak.
Jiné byly situace před písemkami. Vždy věděli, z jaké látky písemka bude. Tak jsme to procvičovali stále dokola na různých příkladech. Písemka potom většinou dopadla (na jejich poměry) mimořádně dobře ... pokud tam neudělali nějakou jinou hloupou chybu.
Tímto způsobem si všichni začali zlepšovat známky.
Pokud nebylo zrovna nic do školy, pokračovali jsme ve vyplňování mezer ve znalostech, učili jsme se i novou látku do školy - kterou měli teprve probírat. Tím získali náskok, začali být aktivní a angličtina je začala bavit. Na našich lekcích jsme pokračovali stále dále s konverzací na různá témata ...
Z propadajících studentů se stali postupně premianti mluvící anglicky stejně jako česky. Anglická maturita jim dopadla perfektně. Ocenili hlavně to, že se naučili systém, který mohli sami aktivně používat. Nemuseli se učit žádnou maturitní otázku z angličtiny, protože se svým běžným přehledem mluvili pohotově na libovolné téma.
Každý žák je samozřejmě jiný. Někomu to jde lépe, jinému trochu obtížněji. Ale každý můj absolvent se podstatně zlepší... Každý žák, který se ke mně dostane, u mne vydrží do maturity či jiné zkoušky. Stále je na konverzaci co zlepšovat ...
Pokud začne navštěvovat školu v jiném městě a chce se mnou v angličtině pokračovat, je možné se domluvit na on-line lekcích.
Měl jsme i případ jednoho žáka z učiliště. Na učilišti exceloval, takže chtěl (za podpory rodičů) ve studiu pokračovat. Problémem byla opět angličtina.
Jako lektora mne překvapilo, že na nějakém učilišti angličtinu vyučovali - i když na nějaké zcela základní úrovni. Ovšem na škole, kde se chtěl zájemce dostat, byla angličtina běžným předmětem na dost vysoké úrovni ... a dokonce se tam dělaly z angličtiny přijímačky. Typickým nováčkem na této škole byl absolvent gymnázia.
Jak to dopadlo? Dotyčný student se na školu dostal a měl v angličtině velice dobrý start. Byl to školní předmět, na který se moc nemusel průběžně připravovat...
Začala ke mně chodit svědomitá paní, která svou pílí dělala dobré pokroky. Vůbec nevadilo, že o angličtině nic nevěděla.
Po nějaké době začala mluvit o svém dítěti. Dcera se ve škole špatně učila - v angličtině byla na propadnutí. Matka ji nemohla pomoci jako v jiných předmětech. Nemohla ji doučovat, protože sama angličtině nerozuměla. Vzhledem k časovým možnostem jsme se začali věnovat i dceři. Uzpůsobili jsme lekce tak, že po lekci matky měla lekci dcera a matka byla na její lekci celou dobu přítomna.
Dcera měla ohromnou roztěkanost a prakticky se nemohla na nic soustředit. Navíc byla v cizím prostředí. Za vydatné pomoci matky začala vnímat a postupně se zlepšilo i její soustředění. Tehdy se přidružil problém s její pamětí. Zjistili jsme, že co na jedné lekci věděla, na další o tomtéž neměla ani ponětí. Takže ... opakování matka moudrosti. Začala i její pravidelnější domácí příprava na školní angličtinu, protože ji matka již mohla pomoci a někdy i kontrolovat. Na naších lekcích (dcera - matka - lektor) dokonce vznikla soutěživost mezi matkou a dcerou ...
... a to jsem to již několikrát chtěl vzdát. Jak to dopadlo? Tento příběh se stále vyvíjel. Situace byla stále lepší a lepší - v posledních lekcích jsme již normálně konvezovali.
Taky jste někdy měli pocit, že něco neumíte? Čím více jste se snažili, tím to bylo horší? Několikrát jste se vzdali ... a přesto, že jste to po čase zkusili jinde a jinak, opět bez výsledku? Každý z nás má někdy takové období ...
Měl jsem příběh člověka, který pracoval v mezinárodní firmě, kde byla firemním jazykem mimo ČR angličtina. Tento člověk byl vynikající odborník, ale hodně špatný v angličtině. Vědom si tohoto nedostatku, několikrát začal s angličtinou ke skupinových kurzech různých jazykových škol. V některých kurzech byl dobrý - jinde stěží stíhal ... vždy podle skladby a úrovně spolužáků. Nicméně výsledky a postup znalostí neměl.
Jednou měl zase období, kdy chtěl tento svůj jazykový nedostatek odstranit a dostal se ke mně. Již v úvodu mi řekl, že toto je jeho poslední pokus ... a opakoval to na každé lekci. Přes jeho pesimismus jsme od úplných začátků postupovali dál a dál. Trvalo to již několik měsíců a přes jeho stálý citát o posledním pokuse (řekl ho při každé příležitosti) jsme to spolu táhli dále. Když se někdy podíval do minulosti, tak ani nevěřil, co byl nově schopen sám v angličtině říci.
Měli jsme ještě hodně práce před námi, ale již byly vidět podstatné výsledky. Když jsem se ho ptal, jestli si jeho zlepšení všimli v práci tak řekl: "Ano - již mi nemusí překládat z a do angličtiny každý mail. Většinu si přečtu a pochopím sám." Pouze někdy donesl příklad anglické věty, s níž si nevěděl po gramatické stránce rady.
Nakonec chodil roky i na následnou konverzaci po probrání a procvičení celé gramatiky. Zlepšil se natolik, že mohl sám plynule konverzovat. Ale v práci a hlavně při složitějších obchodních jednáních šel jinou cestou. Stále si nechával od kolegů překládat. Nikomu z obchodních partněrů to nebylo divné, protože jeho neznalost angličtiny byla obecně známá. Díky tomu, že již rozumněl, získal při překladech spolupracovníků čas na rozmyšlení si odpovědi. Když končil s docházkou z důvodu jeho časové vytíženosti v období Covid-19, tak mi napsal: "Chtěl bych moc poděkovat za Vaši trpělivost a za Váš um, protože se Vám povedlo něco, co nikomu jinému ne. Věřím, že se časem opětovně vrátím.".
Zase jeden zajímavý případ. Přišel za mnou pracovník technického oddělení jisté firmy, že jako jeho vedoucí musí umět angličtinu. Bylo zřejmé, že angličtinu již měl a ještě nestačil všechno zapomenout.
V těchto případech prokládáme výuku a procvičování gramatiky s konverzací. Mluvíme o všem kolem nás i o sobě. Jestli někdo chce, může mluvit o známém či o sousedovi - může popisovat jejich životy. Není podstatné co a o kom mluví, když to je srozumitelné a gramaticky správné.
V průběhu času koupili jejich firmu noví zahraniční majitelé a začali se změnou vedení. A náš vedoucí technického oddělení se stal (díky angličtině) vrcholovým manažerem. Odborné znalosti měl dávno a jazykové si doplnil...
Občas se na mne obrátí rodiče dítěte s tím, že to potomkovi nejde ve škole ... a že to je silný introvert (moc nemluví). Chci Vám říci o dvou podobných případech, které takto stejně začaly.
V tomto případě je dobré, když do lekcí chodí s dítětem i jeho rodič jako morální podpora. Rodiče své dítě znají, takže pomohou i lektorovi ve vzájemné komunikaci. Lektor se vždy snaží navázat na něco, co je dítěti známé, co má rád. Přesto, že zkouším vše možné, někdy se dítě nepodaří rozmluvit.
Angličtina je komunikační jazyk. Bez komunikace nenadělá nikdo nic. Lektor může mluvit, může vysvětlovat, ale bez reakce zájemce nezjistí nic o úspěšnosti své zvolené výukové metody. Nemůže nic změnit či vyzkoušet něco jiného ...
Prvním zájemcem bylo dítě školou povinné. Přesto že měl rád technické věci, hry na PC a pohádky, nepodařilo se mi ho rozmluvit a po několikáté lekci jsem navrhl ukončení.
Druhý zájemce byl středoškolák se zájmem o sport a PC. Na rozdíl od prvního mi tento druhý zájemce občas odpověděl a jelikož ho to ve škole dost tlačilo, tak se na něco i zeptal. Školní prospěch se trochu zlepšil, ale na komunikaci to ani zdaleka nebylo. Spíše se jednalo o vyjádření úsečných - heslovitých myšlenek. Dokonce se naučil mluvit v angličtině v heslech.
Toto vzájemné oťukávání trvalo skoro celý školní rok, když již později chodil sám bez doprovodu rodičů. Začaly prázdniny a po nich jsem dostal SMS, že syn již nebude pokračovat. Každý má právo skončit kdykoliv ...
Překvapení bylo až později. Uplynul další školní rok a na začátku prázdnin se objevil s tím, že chce pokračovat v lekcích o prázdninách. Chodil sám. Bylo vidět, že za tu dobu vyspěl. Byl mnohem více komunikativní ...
U nekomunikativních jedinců jsou úspěchy hodně variabilní a většinou jsou dány situací mimo mne. Některé skončí dobře, o konci jiných se nedovím. Je to jako v životě. Ne všechno mohu ovlivnit.
Občas jsou případy, kdy mne kontaktuje rodič a chce lekce pro své dítě. Důvodem je skoro vždy špatný prospěch ve škole. V tomto případě to jsou obvykle dobře komunikující zájemci. Z počátku je to baví a vše funguje. Ale následně mohou ztratit motivaci a už je to nebaví. Chodí ale dál, protože to jejich rodič chce.
Tento jejich nezájem a nepozornost se celkem rychle odrazí na jejich výsledcích. Obvykle se na nic doma nepodívají, neví co jsme dělali ani co dělají ve škole. Už probrané a procvičené učivo musím dělat znovu a znovu. To jsou situace, kdy se snažím o jiný přístup, ale bez výsledku. Pokud to není jen nějaký dočasný výpadek, přestaně mě to byvit. Nejsou vidět pokroky. V takové situaci se zeptám žáka, jestli chce ještě chodit a co kdyžtak změnit. Pokouším se znovu nastartzovat jeho aktivitu (zatím se vždy jednalo o kluky). Když se to nepodaří, kontaktuji rodiče s návrhem na ukončení lekcí.
Není mým cílem mít lekce za každou cenu. Angličtinu miluji a lekce mě musí bavit. Musím vidět nějaké výsledky (a nevadí mi občasné výkyvy zájemců ani nutnost opakovaného vysvětlení a procvičení určité gramatiky). Pokud mne to ale dlouhodobě nebaví a není vidět žádná - byť pozvolná - změna k lepšímu, tak vzájemné trápení ukončím.
Jednou mi zavolala maminka, že potřebuje seznámit děti s angličtinou. Plánovali se asi za rok stěhovat natrvalo do anglicky mluvící země. Jednalo se o dvě holčičky ve věku 5 a 7 let. Dohodli jsme se, že s nimi bude chodit jejich otec.
Měl jsem trochu obavy, co budu s tak malými dětmi dělat. Ptal jsem se na rady svých studentek ... a za pomoci krátkých anglických výukových pásem, písniček, obrázků a pexes jsem vytvořil celkem zajímavou náplň. Děvčata ozvláštnila lekci tím, že si přinesla vždy každá nějaké plyšáky či jiné hračky, na něž jsem se v krátkých anglických větách ptal. Na každé lekci jsme něco namalovali ...
Starší dívenka (7 let) byla již samostatná a nebála se reagovat; mladší (5 let) vytvořila skupinku s otcem, který ji pomáhal. Mezi sourozenci vznikla přirozená rivalita - každá chtěla podle své nálady reagovat co nejrychleji.
I já jsem se na lekcích něco naučil - nemohu mít na děti stejné ani podobné nároky jako na dospělé. Vše musím vysvětlovat přes hry, filmečky a písničky. Začíná se přes slovíčka (názvy, barvy, čísla, dny ...) a jde to dost pomalu. A co je hodně důležité? Přítomnost rodiče či jiného jim blízkého dospělého na každé lekci, který je jim oporou a mně pomocníkem ...
Obrátil se na mne stávající žák, že jeho soused by se potřeboval naučit česky. Jelikož učím angličtinu, je pro mne výuka češtiny dost zvláštní požadavek. Obzvláště, když případný nový zájemce je Němec a já němčinu neovládám. Ale prý mu mohu pomoci jen já...
Postupně jsem zjistil, že se jedná skutečně o Němce, který se v ČR oženil a trvale usadil. Zařídili si bydlení a měli školou povinnou holčičku. Žil s rodinou v ČR již roky a celkem slušně se česky domluvil. A mluví prý i anglicky. Po tomto úvodu jsem skutečně nechápal o co se jedná. Přesto jsem svolil, že si s tímto človíčkem promluvím a zjistím jeho potřeby.
Po setkání jsem pochopil, že skutečně mluvil česky a dokonce skloňoval, chápal přípony i předpony. Sám se doma za pomoci manželky a dcery učil, ale nechápal některé významy slov a další záludnosti. Po mně chtěl, abych mu pomohl pochopit speciálnosti českého jazyka a gramatiky. Anglicky mluvil velice dobře. V běžné konverzaci on mluvil česky a já anglicky. A všechny jeho dotazy jsem podrobně vysvětloval v angličtině.
Bylo to pro mne hodně zajimavé a poučné. Dvojjazyčná konverzace. Navíc jsem v angličtině vysvětloval velmi podrobně českou gramatiku. On si pochvaloval, že konečně chápe rozdíly, skryté významy a podtexty připravených slov a výrazů, které chtěl objasnit.
To byly jen některé zvláštnosti, s nimiž jsem se setkal.
A pokud bych si ve Vašem případě nedokázal poradit, nebude Vás (ani mne) tato zkušenost moc stát. Při platbách v hotovosti na každé lekci nebo na účet po jejím skončení můžeme naše lekce kdykoliv ukončit. Vaše peníze ( zaplacené třeba jinde na dlouhé období dopředu) nebudete muset vymáhat ... a ani nepropadnou.
mail: cesky@napismi.cz |
tel.: 724 51 41 65 |
Navrhl a vytvořil ostrava3; Copyright © 2010-2018
